Ne, nelekejte se! V tomto případě skutečně nejde o regulérního následovníka kotoučku "Dawn Of Victory" z loňského roku. Ale už jsme to probírali několikrát - v dnešní uspěchané době je třeba neustálého opakování a připomínání. Takže abyste snad nezapomněli na italské pizzalisty s hollywoodsky nasládlou polevou epiky namísto kečupu, čeká vás malý předkrm. No malý, jak se to vezme. Některým skupinám stačí čtyřicet jedna minut bohatě na celou desku.
Úvodní šleha začíná klasickou chorálovačkou, nezvykle progresivní kytarovou pasáží a překvapivě agresivním zpěvem Fabia Lioneho. Šílené tempo nahušťují sbory, typický refrén plný zvonů, zrychlení a neskutečná dvoušlapáková zběsilost bubeníka Alexe Holzwartha. Klávesové sólo střídá sólová kytara plná arpeggio čertů, úvod má i poslední slovo a vláček Karlík je pryč! Zjištění první podstatné změny, hradbu symfoniků na celé desce střídá vozba klávesová, ovšem na celkovém vyznění materiálu to pranic nemění. Přece jen se jedná pouze o EP a rozpočet není nafukovací… "Deadly Omen" je klasické intro s klimprem a pompou. Trojka skrývá "Queen Of The Dark Horizons" a minimálně kvůli této skladbě stojí celá nahrávka za pořízení. Opět trocha Carmínovštiny na úvod, tentokráte ovšem ve skutečně luxusním balení. Údery kotlů podpoří rychlé kytary, všechno se přelije do klidna a operní dívčí zpěv dá k dobru skvělou melodku. Spodní oktávy kláves dusí inferno, opera pokračuje a nastupuje Fabio. Skutečně zapracoval na barvě, protože takhle drsné rejstříky jsme od něj ještě nikdy neslyšeli. A skvělý refrén, skutečně jeden z nejsilnějších, který kdy tahle skupina nahrála. Bohužel není z vlastní dílny. V bukletu se píše něco o hlavním motivu soundtracku k hororu "Phenomena" a italském umělci, říkajícímu si GOBLIN? Věc má přes třináct minut, takže po následné kytarové ekvilibristice a zopakování kolečka nám drsný hlas vypravěče sdělí důležité („my great Warrior“, však víte…) a klidnou pasáží přivolá Fabio zpět žhavou sílu hlavního motivu. Skvělé!
Další čtyři kompozice tvoří příběh. Skandovaný začátek s visačkou rhapsoidních harmonií pokračuje rychlostí horské dráhy a dostáváme se k zbědovanému naříkání umírajícího anděla, opravdu sugestivnímu, to Diablo natahuje pařátu ze svého vězení hluboko v temnotě. Přidává se muzika, lkaní pokračuje, utrpení křídlatce ukončí až znovuzrozené skandování a radostně rozjuchaná speedová pasáž. Jenže svatý má i tak poslední slovo plné nářku. Zdálky se blíží zvuk skřipek. Housličky keltsky malují, nevydrží to píšťalka a také si skočí, duch "Statečného srdce" je mezi námi. Předposlední Poem je „pro změnu“ plný heroické pompy a také dost oposlouchaného klišé. Závěr pak jistě potěší každého patriota. Skupina totiž uchopila do svých pracek Antonína Dvořáka a jeho "Novosvětskou" a až ji uslyšíte, budete se ptát, jestli ji náhodou nezkomponoval právě pro italské špagáty. Sedí jim, sedí.
S nějakými velkými soudy počkáme raději až do další řadovky turillovců. Samozřejmě je nutno ocenit snahu natáhnout hrací dobu nosiče co nejvíce, přesto možná trochu alarmuje, že nejsilnější momenty nepochází z domácí dílny skupiny…